Objevil jsem hezké video, které mi zase otevírá prostor k moralizování :-)
Zápas o postup do Světové Serie spolu hrály týmy Cardinals (zde v poli) a Giants. Na videu je krásně vidět, jak pálkař zasáhl míč vlastně dvakrát – první úder pálku zlomil, druhý kontakt míči udělil rotaci, která míč zanesla doprava. Hráč na spojce si šel pro odpal dva kroky ke třetí metě, ale pak se musel vrátit a o kousek balon minul. Nebýt toho, stihl by dvojaut na HP a 1B. S tím se nedalo nic dělat. Moje moralizování se týká hry v OF. Všimněte si, že CF míč trestuhodně nechal na zemi a záběh LF byl natolik alibistický, že Giants tímto odpalem stáhli tři body. Přičemž při správné hře by na té domácí metě musel být aut – v případě sebraného, nebo správně zaběhnutého míče by vnějsí polař házel přímo domů a ne rellay – throw přes spojku, takže by tam míč musel být s pohodlnou rezervou.

Neustále se dohaduji s hráči a dalšími trenéry o tom, jestli je, nebo není správné trvat na sbírání stojícího, nebo pomalu se kutálejícího míče oběma rukama. Já na tom (s výjimkou extrémních případů) trvám. Sbírání jednou rukou nebo samotnou rukavicí považuji za projev lenosti, kdy hráč není ochoten se k míči dostat blíž. V tomhle zápase to Yankees stálo jen postup z druhé mety na třetí, což je při vedení 8 : 0 v šestém inningu nemuselo moc bolet, ale jindy se tím dá pomoci soupeřům k vítěznému bodu.